5.kolo: 2.6.2012

NK Valašské Meziříčí - NK Jiskra Otrokovice 4 : 6 (9:13)

Nohejbal ve Valmezu zaznamenal v posledních letech solidní vzestup a zápasy s tímto nepříjemným soupeřem už dávno nejsou předem vyhrané, Valaši jsou pověstní svou dobrou obranou a minimem chyb v útoku. Tato sezóna jim ale zatím vůbec nevychází podle představ, dosud nezískali jediný bodík, takže i pro nás zněl úkol jasně - chceme-li zůstat v kontaktu se špicí soutěže, musíme naplno bodovat. K tomu nám nahrál i fakt, že jim ze základního kádru chyběli dva hráči, nicméně sami se kluci rozhodně porazit nehodlali.
Do úvodní dvojky jsme se rozhodli poslat fungl novou sestavu - na čtvrtečním tréninku se Markovi s Leošem extrémně dařilo a tak jsme si řekli "mládí vpřed" a naše XXL pošetříme až na vloženku. Ovšem nervozita do nich vložená zejména Ravanellimu trochu svazovala hlavu i nohy a než se kluci rozkoukali, prohrávali 0:7. Po tajmu a mírném zlepšení se jim sice podařilo lehce korigovat, ale víc než 4 body nám Martin Andris s Petrem Kosíkem na druhé straně kurtu nepovolili. Druhá sada sice začala podstatně líp, bohužel se Marovi ve větru moc nedařil přítah, Leoš byl nucený buď riskovat nebo nahrávat, ani jedno se však nevedlo a tak i druhý set skončil stejným výsledkem jako první. Mírné rozčarování šla zachraňovat osvědčená dvojka J+J, proti nimž se postavili mladíci Mikulenka s Žitníkem. Ovšem ani tady nám překvapivě pšenka nekvetla, slabší přítah musel Jarri bouchat z uctivé vzdálenosti od saka, čehož výsledkem byla žalostná úspěšnost našeho útoku, na druhé straně domácí nekompromisně trestali a tak vždy, když se nám podařilo skóra dotáhnout (ze 2:4 na 4:4, pak ještě na 7:8), červenočerní odskočili a jak v prvním, tak i ve druhém setu nás vůbec nepustili do vedení, po výsledku 2x 7:10 záhy prohráváme 0:2, což začalo zavánět průšvihem a rozčarováním podstatně větším.
Kdo čte všechny referáty poctivě tak už ví, že teď přichází chvíle pravdy - chytnem se ve trojkách, nebo tady opravdu vysyčíme??? První trojku obstarali Laďa s Alkim a Leošem, soupeř vyslal "mladou" lajnu Žitník-Mikulenka-Kosík. Laďa na bloku chvilku marně hledal Mikyho "podstřely", brzy se však chytl a jelikož v útoku bodoval i s přispěním občasné Leoškovi výpomoci, výsledek byl jednoznačný - po setech 10:4 a 10:5 snižujeme na 1:2. Urriho šli tentokrát podpořit Marek a Bobr Luke, Andrisova lajna po první hladké sadě (10:4) zabrala až po změně stran, dostala se dokonce ke třem setbolům, ty ovšem dvěma míči Jarri ve velkém stylu odvrátil a Martinova chyba na devítkách rozhodla o tom, že do třetího setu se jít nemusí a stav je srovnán na 2:2. Největším pozitivem však bylo, že nervozitu z první dvojky setřásl náš "šedý vlk", což bylo to nejdůležitější pro další vývoj zápasu...
Vloženku jsme si tentokrát mohli dovolit silnou - naše "dvě věže" Laďa s Alkim se v trojce slušně rozehráli, přesto do svého zápasu šli s respektem. Na druhé straně se totiž rýsovala varianta podobné výškové konstalace v podobě bří Peroutků, k té však nakonec nedošlo - na kurt se postavil pouze Radim doplněný nám neznámým, ale podstatně nižším Lukavským. Zkušenost i kvalita na straně hostí podtržené Alkiho esem a Radimovou indispozicí (natažený sval) pak znamenala poměrně hladký průběh (2x 10:5) a otočení průběžného stavu na 3:2 pro naše barvy.
Singl byl spolu s vloženkama zpočátku sezóny naší černou můrou, začíná to však vypadat, že jsme konečně našli svého "specialistu" :). Překvapivě je to náš "buchar" Jarri, který svou všestranností opravdu udivuje. Po skalpu vsetínského Olšáka si i ve Valmezu vyšlápl na v této disciplíně určitě zkušenějšího soupeře, jímž byl tentokrát Martin Andris. Úvod zápasu sice vycházel lépe domácímu borci, jenž si hned získal dvoubodový náskok, ten ovšem Jarda okamžitě stáhl a do stavu 7:7 to byla bitva o každý bod. Koncovka však patřila našemu kapitánovi a mohl jít do druhého setu s klidnější hlavou. A to byla cenná deviza, od začátku si díky tomu udržoval mírné vedení, Martin se mu na dostřel přiblížil jen za stavu 7:6, pak ale Jarri parádně zatáhl, ze svého arsenálu vytáhl netušené zbraně (mj. úchvatné levaso hned za síť) a set dotáhl do úspěšného konce ve stejném poměru jako první (2x 10:7). Tak sláva, vedeme: 4:2 a situace se zdála proti ranním zápasům podstatně veselejší.
Očekávané pojistky měly přijít v následných trojkách, Jarri s Ravanellim a Bobrem byli proti mladíkům v domácích barvách určitě favority a od začátku to také dávali najevo - Urri zářil v útoku i obraně, čtyři bloky v jednom setu byly bezesporu rekordním počinem hodným zapsání do nějaké kroniky. Takže po zisku prvního setu (10:6) se čekala podobná exibice i v setu druhém, ovšem jak říká známé pořekadlo, zajíci se počítají až po honu. Domácí zlepšili obranu a také v útoku prodávali mnohem líp než v úvodu, naopak u nás přišla ke slovu Jarriho únava ze singla, také mezihra v poli začala váznout, a tak jsme od začátku setu tahali za kratší konec. Po tajmu za stavu 3:6 přišlo zlepšení, podařilo se dokonce vyrovnat na 8:8, pak ale následoval přesný Žitníkův útok a následná Urriho smeč do "druhého oka od spodu" a bylo zle. Třetí set začal podobně, za stavu 1:4 jsme místo Bobra poslali do boje i šetřícího se rekonvalescenta Jardu Willerta a zdálo se, že to byl velmi užitečný tah - srovnali jsme na 4:4 a i když jsme strany točili s jednobodovou ztrátou, vypadalo to, že bychom koncovku zvládnout mohli. Jenže domácí omladina ucítila příležitost a ztracený náskok získala zpět, když odskočila na 4:7. Po několika našich pěkných míčích přišel infarktový závěr - za stavu 9:9 náš servis, útok střídal útok, každá strana měla minimálně 4 až 5 dobrých šancí na vítězný úder, ale nikdo nechtěl zkazit, což se projevilo na menší razanci. Jako koncový hráč se nakonec projevil náš Jarri, jenž po této maxivýměně zkusil od levého kůlu patu za protější kolík, ovšem 10 cm hovořilo v jeho neprospěch a to znamenalo snížení domácích na průběžný stav 4:3 (z našeho pohledu).
Laďova lajna ovšem neponechala nic náhodě a stejně jako první domácí lajnu celkem bezpečně přehrála i tu druhou - Andrisovu, jemuž na bloku vypomáhal dlouhán Radim Perutka. Ani on však nedokázal zabránit zisku našeho pátého bodu (10:7, 10:5) a tak o zisku toho vítězného měly rozhodnout dvojky.
Podle rozpisu měli začít Jaroušci, domácí kapitán Kosík ale řešil nějaké rodinné záležitosti, takže osud zápasu vzali do svých rukou Aligátor Leoš s Ravanellim Marou. Leošek se už dostává do své dřívější obvyklé fazony a jelikož se i Mara ve trojkách chytil, bylo se na co dívat, oba naši hráči předváděli krásné údery a vzornou obranu v poli, nebýt nepříjemného větru, bylo by skóre asi ještě jednoznačnější, než konečných 10:5 a 10:7.
Závěr teda patřil našim Járkům a Andrisovi s Kosíkem na straně domácích. Utahaný Jarri sice pouštěl na kurt Knedlu nebo Knedlinha, ani jeden z nich ale nechtěl riskovat nějaké zranění (oba problémy s kolenem) a tak si to Jarri "vyžral" až do konce. Asi je jasné, že pátý zápas musel být znát (i když Martin na straně Valmezu absolvoval totéž), takže se nakonec vytoužených a vyvolávaných 7:3 nedostavilo, i tak ale důležité body zůstaly na naší straně kurtu, což bylo to nejdůležitější.
ALE- je nutné přehodnotit vytížení některých hráčů, Jarriho evidentně 5 zápasů zmáhá (z pěti zápasů pak "jen" dvě výhry), takže by stálo za úvahu trochu lépe rozložit síly, v derby se Zlínem by určit mohly chybět ;). No, ale myslím, že u Zvona jsme to už vymysleli :))

Body:
Bršlica L. - Holík - Železník 2x
Úruba - Ondra - Horka 1x
Bršlica L.- Holík 1x
Železník - Horka 1x
Úruba 1x
Statistika:
Andris,Kosík - Železník, Horka 2:0 (10:4, 10:4)
Mikulenka,Žitník - Úruba, Willert 2:0 (10:7, 10:7)
Mikulenka,Žitník,Kosík - Bršlica L.,Holík,Železník 0:2 (4:10, 5:10)
Andris,Perutka R.,Lukavský (Perutka T.) - Úruba,Ondra, Horka 0:2 (4:10, 9:10)
Perutka R.,Lukavský - Bršlica L., Holík 0:2 (5:10, 5:10)
Andris - Úruba 0:2 (7:10, 7:10)
Mikulenka,Žitník,Kosík - Úruba,Ondra (Willert), Horka 2:1 (6:10, 10:8, 10:9)
Andris,Perutka R.,Lukavský - Bršlica L.,Holík,Železník 0:2 (7:10, 5:10)
Mikulenka,Žitník - Železník, Horka 0:2 (5:10, 7:10)
Andris,Kosík - Úruba, Willert 2:0 (10:8, 10:7)